V návalu pochybností - Kapitola 5

17. prosince 2011 v 9:22 | Daněk
Když jsem vešla do jeho bytu... No, snad to byl jeho byt. ... Byl malý. Hodně malý, bylo to pouze 1+1 a připadalo mi to úplně jiné, než u mě. "Fajn, mám spoustu otázek, ale jako první je ve kterém jsme vlastně státě." zeptala jsem se jej. "Jsme v Portoriku. Našel jsem tě pomocí poznávací značky auta od Emporia. Pak ale museli plout přes moře a to mi už řekl jeden starší pán, že jste jeli do Portorika." Byla jsem úplně zmatená.
"Pojď jsem. Musím ti něco říct." řekl mi
"Fajn, ale rychle, vím totiž, že se sem něco blíží." odpověděla jsem a věděla jsem, co příjde
"Miluju tě! Od toho, co jsem tě viděl na tom večírku... Bylas tam tak krásná! A vždy budeš."
"Dokaž to!" a začali jsme se vášnivě líbat. Pak došlo i na sex. Byla to nádherná noc. Měla jsem pocit, jako by jsme to dělali prvně, ale to byl omyl. Když jsme asi kolem té páté usnuli, začala jsem se oblékat a měla jsem jasno, že musím od Enriqueho utéct, aby netrpěl. To bylo to, co se blížilo. Napsala jsem mu ale dopis na rozloučenou. Stálo v něm toto: "Enrique, musím utéct, abys netrpěl. Prosím nehledej mě, nebo tě Emporio zabije. Řeknu ti ale, že ta včerejší noc byla nejkrásnější noc z mého života! Miluju Tě, strašně moc! Kim.". Zabouchla jsem dveře a šla jsem na autobusovou zastávku a tam jsem čekala na autobus. Mezi tím jsem zavolala Emporiovi, aby byl přibližně za hodinu na letišti. Co jsem to dořekla, chtěl něco říct, ale já jsem mu zaklapla telefon, nechtěla jsem poslouchat jeho žvásty. Podívala jsem se na tabulku, kde bylo napsáno, jaké autobusy kam jedou. Našla jsem, co jsem hledala! Našla jsem mezinárodní letiště a autobus mi přijel hned pod nosem. Položila jsem telefon na lavičku, aby mi Enrique nevolal či něco podého. Když jsem vešla do autobusu, připadala jsem si jako blbec, jelikož jsem měla společenské šaty. Sedla jsem si a všichni kolem mluvili buď španělsky nebo anglicky, ale to bylo jedno, alespoň jsem měla dost času na přemýšlení o zbytku mého života.

Kyž jsem vystoupila u letiště, čekal na mě Emporio. Čekal tam jen on sám, beze svých poskoků. Stál tam se založenými rukami a mě zdřevěnili nohy. Uhnula jsem s pohledem a dívala jsem se do země. V očích jsem měla slzy, bože co jsem to jen udělala? Po chvíli přišel ke mě a choval se, jakoby se nic nestalo. Chytl mě za pás a skoro i za zadek, ale naštěstí tam rukou nesjel. Asi se ponaučil z toho, co jsem mu řekla. Šli jsme na letadlo, i když jsem nechápala proč. "Jedeme spátky do Beverly Hills. Zpět do našeho bytu. Vše bude tak, jako minule. Omlouvám se ti, za vše." řekl mi a ve mě se objevil kousek lítosti. Já mu kývla a usmála se na něj. Měla jsem pocit, že ho stále miluji, ale nebylo to tak. V hlavě jsem stále měla Enriqueho. Když jsme sedli do letadla, Emporio mi dal pusu na tváře a chtěl se se mnou bavit, jenže jsem ho včas zarazila. "Prosím, dnes ne. Jsem ospalá." a zavřela jsem oči.

Prubila jsem se doma, ve své posteli. Asi jsem spala dlouho. Vztala jsem z postele, chtěla jsem jít do kuchyně. Ale nešla jsem, zaslechla jsem Emporia a Pamelu! Nevěděla jsem ale, zda je to Pamela, zjistila jsem to až jsem vykoukla. Byla to Pamela.
"Ty blbko, co tady děláš?!" řekl ji sprostě Emporio
"Šla jsem ti říct, že jsem těhotná!" odpověděla mu šťastně Pamela
"Cože? A proč mi to tady říkáš? Je to tvůj problém, nemáš být štětka!"
"Štětka, kterou sis objednal... Jsi jediný se kterým jsem to dělala bez ochrany. Enrique je puťka, chce jen romantiku. Proto jsem štětka. A navíc, s ním jsem to nikdy nedělala bez ochrany, takže to dítě musí být tvoje!"
"Pššt!! Ticho buď, co když tě uslyší Kim?
"Ty ji tady zase máš? Že se nestydíš ty parchante."
"Přišla sama, radši nemluv když nic nevíš, ok? A asi nevíš, že si užívala se tvým..."
"To mě nezajímá, on už vůbec ne."
"Proč jsi sem vlastně přišla?"
"Přišla jsme ti říct, že to dítě je tvoje a že chci na něj nároky. Nebudu ho živit sama!" řekla v tom jsem šla dolů. Pozdravila jsem je a zastavila jsem se u nich. "Jakto, že to dítě je tvoje? Jsi přece neplodný ne?!"
"Ne lásko, jsem plodný! Ty si myslíš, že bych chtěl nějakého malého haranta, který by byl podobný tobě? To ani náhodou, znásilňovat tě to byla pro mě láska. Myslela sis, že tě miluju? To určitě! Jedině ten hlupák, Enrique! Ten tě dokázal milovat."
"Nechci se vám do toho motat, ale kde je vůbec Enrique?" řekla Pamela
"Vypadni z mého domu sakra!" křičela jsem na ni.
"Takže ona pracuje jako štětka, kterou sis objednal pro svoje pokušení? Super, teď je ještě i těhotná." a dala jsem mu facku. Odešla jsem, potřebovala jsem se odreagovat. Pak mě napadlo, že můžu zajít za Paris, prostě se vyspovídat.

Zazvonila jsem na zvonek, ale nikdo mi neotvíral, tak jsem šla do cukrárny. Objednala jsem si vanilkovou zmrzlinu a nudila jsem se. Byla tam televize, ve které hráli zprávy. Najednou jsem zbystřela, protože se tam mluvilo o muži, který zabil čtyřicátníka a hledá se. "Hledáme muže, který v Beverly Hills zabil muže kolem čtyřiceti. Vrah, který tohoto muže zabil uprchl a nyní se schovává. Jestli tohoto muže znáte, zavolejte ihned policii!" řekla moderátorka zpráv a ukázala vrahovu fotografii. Byl to Emporio! I hned jsem tomu nemohla uvěřit, ale pak mi došlo, že tomu je schopen. Zaplatila jsem a zmrzlinu tam nechala, neměla jsem na ni už chuť. Běžela jsem domů a cestou domů jsem myslela na věci, které by mě ani ve snu nenapadly. Otevřela jsem dveře a Emporio vztal z gauče. "Tys zabil?! Ah... A já ti věřila! Věřila jsem v to, že nikomu neublížíš, když za tebou uteču, ale ty né!" byla jsem nepříčetná! On se dělal, jako by nic nevěděl. Pustila jsem tedy zprávy a tam zrovna byla ta paní, která říká o muži, který zabil. Očividně tam byla i jeho fotografie... Zase! "Takže to už víš?! Ty mrcho, udala jsi mě?!"
"Samozdřejmě, že ne! Byl bys totiž schopen zabít i mě! Uteču od tebe a řeknu ti to na plnou hubu! A jestli mě máš aspoň trochu rád, nech mě jít!" a šla jsem nahoru po schodech se slzami v očích. "Jestli chceš jít, tak běž! Ale když půjdeš, zabiju ho!" vyhrožoval mi. Já se otočila a nemohla jsem tomu uvěřit! Nemohla jsem uvěřit, že má Enriqueho. "Ty... Jak jsi ho našel?" zeptala jsem se vyděšeně
"Ani ta největší blbka by nenechala telefon na místě, kde byla. Ale to mě až tak moc nezajímalo, stejně jsem tě vystopoval pdle toho tvého krátkého telefonátu. Pak mi dopomohl tvůj zahozný mobil na lavičce. Zeptal jsem se sousedů a ti mi řekli, že bydlí tam a tam. Lehké..." a usmíval se. Pak na zem zahodil můj telefon, který jsem nechala na lavičce. Litovala jsem toho. Litovala jsem všeho!
"Nech mě a nech i jeho! Vždyť za to můžu jenom já!"
"Ne, nemůžeš za to ty! Nebýt jeho, žili bychom si šťastně a zamilovaně, jenomže ty né! Ty sis musela běhat za jiným... Tak něco ti teď řeknu holčičko, půjdeš se mnou, abys viděla, jak trpí. Ok?!" chytil mě pod krk a dal mi obrovskou facku, která bolela více než pěst. Nechtěla jsem jít, ale musela jsem. Emporio byl vzteklý, viděla jsem jeho žíly a to už bylo co říct, protože kdykoliv mu jdou vidět žíly, je nebezpečný.

Pokračování příště
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Darela Darela | Web | 17. prosince 2011 v 19:39 | Reagovat

S tou Pamelou to nemá chybu !!! Vlastně ani to s tou vraždou !!! Fajné

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama