V návalu pochybností: Kapitola 3

10. listopadu 2011 v 15:17 | Daněk
Když jsem se ráno probudila, zděsila jsem se hrůzou! Leželi jsme na špinavé podlaze úplně nazí, já, i Enrique. Naštěstí jsme ale byli pokrytí jeho koženou bundou, no, nezakrývala ale všechno! Já se začala oblékat a najednou jsem se chovala jako stydlivka, i když jsem věděla, že jsem se mu svlékla před očima. Až jsem byla oblečená, začala jsem ho budit. Bylo mi jedno, co dělá, ale já jsem za včerejší úklid měla zodpovídat, ale já jsem si místo uklízení úživala s neznámým. Když se vzbudil, začal se oblékat a když jsem byla u vchodu, poběžel za mnou a omluvil se mi za včerejší noc. Já jsem to brala, stejně se mi ta noc líbila... Já jsem mu dala pusu na tvář a trošku jsem kývla hlavou dolů a naznačila tím, že by se měl dát na odchod. Zjevně pochopil a odešel. Chvíli jsem ho chtěla zavolat zpátky, ať mi pomůže s tím nepořádnem, ale jsem žena, měla bych to uklidit já. Po asi hodinovém uklízení v baru mi zase začínala směna, no super. Byla jsem totálně vyřízená a ještě k tomu jsem se musela dívat na ty ožraly! Večer, když mi skončila směna jsem zase musela uklidit bar, jenže mě Kelly zastavila a řekla, ať si vezmu volno, že toho udělala dost, že i dokonce ví o noci s Enriquem. Já se za to styděla a na nic jsem se Kelly neptala. Já se nedala a začla uklízet, pak mě ale zase upozornila, ať si vezmu volno alespoň na tři dny a podala mi kabát. Já se naštvala a když jsem vyšla ven, stál tam Enrique.


"Áha... Tak proto to volno." řekla jsem mu
"Jo, to jsem dohodl já. Když už ho máš, šla bys se mnou na večeři?" zeptal se mě a já se na něj usmála a šla jsem s ním. Po cestě jsme si povídali, byla jsem ale překvapená z toho, že nic neříkal o včerejší noci, to nastalo až... u veřeře. Nevím, jak to mám nazvat. Bylo to něco jako botanická zahrada a u nějakých tropických květinách byl stůl se svíčkami, vlastně všude byly svíčky a všechno tam svítilo. Prostě se mi to hrozně líbilo! Když Enrique přinesl hlavní chod, neměla jsem z něj dobrý pocit. Prostě po něm bylo vidět, že mě chce, ale nesvlíkal mě očima, jako to někteří muži u mě dělají.
"Počkej, tohle nemůžeme... Vím, jak tohle dopadne, nejdřív to bude hrozná sranda a pak se spolu zase vyspíme, ale ty máš ženu Enrique!" řekla jsem mu
"Nemám... Už ne. Hah, řekla mi, že pracuje jako barmanka, ale vždycky chodila pracovat jen večer, ve skutečnosti pracovala jako stryptérka. A dítě není moje, přiznalami to. Všechno. Chceš slyšel víc?" odpověděl mi
"Já... Já... Nevím, co chci slyšet. Vlastně nechci. Chci jen zapomenou na tu včerejší noc a užívat si dnešního večera."
"Hezky řečeno. Tak si to nepokazme." řekl mi s úsměvěm a pustili jsme se do jídla. No, chybička se vbloudila a když mi naléval pití, já vztala a boucha jsem ho do ramena, takže mi vínem polil džíny. Omlouval se mi, i kdyžto byla má vina. Vzal si ubrousek a utíral mi to, po chvíli přestal, protože už asi podchopil, jak to vypadá. Já se začla přihloupě hihňat. Po vydařeném večerutrval na tom, že mě odvede domů.

Po cestě jsme si celou dobu povídali, byla to zábava. Když jsme byli u mého domu, viděla jsem moje rozbité dveře a vybité okno. Ihned jsem do svého bytu utíkala a Enrique se mnou. Když jsem vešla a Enrique taky, nejdřív se díval, jak to mám v domě zaříené. Bylo mi z něj do smíchu, ale z domu do pláče. Až když jsem mu řekla, že by měl jít domů, že tady nikdo není, nedal se a dokonce mi nabídnul, abych na pár dní byla u něj. Já odmítla, konec konců od toho mám Paris. "Fajn, zůstanu tady a prohledám něco, jestli se tady neschovává." řekl mi a já mu přikývla a řekla jsem, že tady budu taky, ale pravdu říct jsem šla do poschodí. On nic netušil. Když jsem vešla do své ložnice, za dveřma byl Emporio a v ruce měl nůž. Další z jeho mužů zamkl dveře a postavili se do kruhu.
"Enrique! E... Áu!!" začla jsem volat strachy, Emporio mi během toho pořezal dlaň.
"Ještě jednou vyslovíš jeho jméno a tohle se stane s tvou tváří, takže radši zavři tu tvoji držku, ok?!" vyhrožoval mi a mě bylo do pláče. Během okamžiku Enrique vyrazil dveře, dal Emporiovi pořádnou ránu, chytil mě za nepořezanou ruku a utíkali jsme. Nevěděla jsem kde mě Enrique vede, ale já utíkala o život. Když jsme byli asi deset metrů od domu tak nás začali honit, po chvilce to ale vzdali. Byla jsem překvapená, že vydržím déle utíkat než oni. Asi po půlhodinovém utíkání jsme konečně zastavili a před námi byl dům, asi Enriqueho. Neměla jsem nic proti, jen jsem šla za ním. Odvedl mě dojeho ložnice a posadil si mě na postel a odešel, já si v duchu říkala, že žádný sex s ním nebude. Pochvíli přišel s lékárničkou, přiklekl si ke mě a zavazoval mi ruku odvazem. Když dovázal, díval se mi do očí a usmál se. Myslela jsem, že mi dá pořádného hubana, on nic. Asi každý chlap by tuto šanci využil, ale on ne.
"Budeš spát tady v ložnici, já si vezmu gauč. Dám ti nějaké tričko na spaní, přece mi tady nebudeš spát v tomhle." a podal mi čistě bílé triko
"Á kde máš koupelnu?" zeptala jsem se. On ukázal doprava, kde byla koupelna. Ihned jsem do ní šla a převlékla se. Když jsem se převlékla, šla jsem dolů a on se díval na televizi. Šla jsem za ním a zeptala jsem se ho, jestli nemá tampóny. On se začal smát a já také. Pak mi řekl, že nemá. Byla jsem na odchodu, vypnul televizi a zastavil mě.
"Kim, kdo to byli ti chlápci a proč ti k čertu pořezali tu ruku?"
"Fajn, hele je to dlouhý příběh, tak ho trochu zkrátím. Emporio si večer chodil za štětkama, opíjel se a často mě i znásilňoval, řekla bych. Tak jsem ho nechala a když jsem ho vykopla, vyhrožoval mi. No a ti chlápci? Jeho zaměstnanci..."
"To je mi líto..."
"Ne! Já nechci lítost. Jsem hrdá žena!"
"To vidím." a dala jsem se na odchod, když jsem šla po schodech, popřál mi dobrou noc a já jsem mu ji také popřála. V posteli jsem si uvědomila, že nějakého takového muže chci mít doma.

Když jsem se vzbudila, bylo nějak půl jedenácté. I hned jsem se šla převléct a šla jsem za Enriquem. "Musíme jít ke mě, domů!" řekla jsem mu a on se na mě podíval, jakoby tuhle větu čekal. "Já vím, zajdeme se tam podívat. Chceš tam jít hned?" zeptal se mě, ale věděl, co mu řeknu. "Ano, prosím." a hned jsme šli. U mého domu stálo auto a Enrique mi řekl, že mám na něj počkat před domem. Já mu kývla, i když jsem pak šla z druhé strany. U okna jsem slyšela Emporia, jak na mě a Enriqueho plánují útok, že si u policie zjistili jeho bydliště. První, co mi trpklo do hlavy bylo, že Emporio a jeho muži jsou v domě spolu s Enriquem. Asi po pěti minutách jsem slyšela, jak jeden z jeho mužů říká, že chytil Enriqueho. Trochu jsem se nahnula a viděla jsem Enriqueho, jak leží na zemi v bezvědomí.
"Když je tady ten spratek, někde tady musí být i Kim! Rychle, najděte ji vy hlupáci!" Nakázal Emporio a já se klepala strachy. Najednou jsem přemýšlela, kudy utéct. Podívala jsem se nad sebe a nademnou byl balkón s otevřenýma dveřma! Znovu jsem se nahnula, abych viděla, zda tam jeho budyguardi jsou, no nebyli a já si rychle hledala cestu nahoru. Musela jsem se nahoru prošplhat. Když jsem byla na balkóně, vešla jsem do mého pokoje a rychle jsem utíkala za dveře. Takhle jsem se proplížila až do kuchyně. Vzala jsem si pánev, jen pro případ. Když jsem ale chtěla jít dál pro Enriqueho, chytil mě Emporio! Chytnul mě za krk a zvedl mě tak, abych neuměla dosáhnout země. Já využila pánev a praštila ho s pánví do hlavy. On mě hned upustil a chytl se za hlavu, heh, asi jsem ho praštila víc, než jsem očekávala. Už jsem na Enriqueho nebrala ohledy, teď jsem hrála sama za sebe. Utíkala jsem jak jen to bylo možné, ale jeho bodyguardi mě chytli. Hodili mě Emporiovi jako kdyby mu hodili nějaké zvíře! Já věděla, že nebude dobře. Dívala jsem se mu do očí, jako kdybych ho milovala, bylo to ale jen divadýlko. On mi na to neskočil a dal mi velkou ráu do břicha, já jsem se hned svalila k zemi, ale dal mi obrovskou facku. Pak mě chytl za vlasy a hodil do zdi. Ještě stále jsem ale byla při vědomí! "Naložte tu děvku do auta, ale chci ji mít živou!" přikázal jim. Pak mě vzali za ruce a vedli k autu, já se ale bránila a k autu jsem ani za boha jít nechtěla. Žduchli mě tam ale a já jen z okna viděla, že se už Enrique probouzí. Ach bože, copak tohle nikdy neskončí? Najednou jsem v tom měla jasno - Miluju Enriqueho.

Pokračování příště
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Darela Darela | Web | 10. listopadu 2011 v 16:58 | Reagovat

Asi nej díl! Něco mi to ale připomíná, tebe už napadne co ;-) Ale fajn, jen další díl snad bude dřív, jen tak dál...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama