Září 2011

V návalu pochybností - Kapitola 2

12. září 2011 v 17:44 | Daněk

Po té "úžasné" novině jsem měla chuť se sebrat a jít domů. Právě mi Enrique řekl, že spolu už nikdy nemůžeme být. Proklínám ten den, kdy se potkali, nebo bych si jednoduše přála být jí - šťastnou mámou. Byli jsme tam ještě půl hodiny a pak Pamela řekla, že jí je špatně, takže raději půjde domů. My jsme šli domů také, samozdřejmě. Dala jsem si dolů podpatky, odlíčila jsem se, převlékla a šla jsem spát. "Ale no ták lásko, copak ti je?" řekl mi Emporio a začal mě obchytávat. "Dneska ne." řekla jsem mu naštvaně, no neuposlechl, zase otravoval "Sakra řekla jsem že dneska né!" uhodila jsem jej a postavila sem se. Najednou mě zachvátil strach z toho, co mi udělá. Přišel ke mě, chytil mě za vlasy a řekl mi, že to jsem neměla, pak se mnou hodil do zdi. Já si z toho masírovala krk, jelikož jsem se nejvíce bouchla právě do krku. "Bolí tě to? Ha! Teprve bude!" řekl mi a dal mi facku. Já začla brečet.
"Sakra nebreč! Kolik ti je? Pět?" řekl mi naštvaně
"Nech mě! Toto je naposledy co jsi na mě sáhl, obchytával nebo ještě hůř! Je ti to jasné?!" řekla jsem mu odvážně a my jsme se začli hádat

V návalu pochybností - Kapitola 1

9. září 2011 v 14:00 | Daněk
"No ták, vztávej! Dole máš snídani a nestihneš jít do práce." řekla jsem.
"Nech mě sakra! Nevidíš, že spím?" řekl mi můj přítel. Vzpomínala jsem na ty časy, kdy jsme byli šťastní a zamilovaní. A teď už to tak není. Emporio už se změnil. Teď je zahořklý a sám pro sebe. Když konečně vztal, vzal si tu snídani a ještě po mě začal křičet, proč jsem ho nevzbudila do práce. Kdybych jen něco cekla, zbil by mě. Mám pocit, že mě má jen na jedno - na sex.